Fotogalerie | Rovies, Evia

16. září 2018 v 14:00 | posted by zoi. |  fotogalerie
Tak se konečně dostávám k jednomu z těch největších restu, co se táče fotek a článků a k článku, který jsem tak oddalovala, protože je trochu obsáhlejší. Je to naše dovolená na Evii, v Rovies.
Já jsem o téhle dovolené v podstatě opět vůbec nevěděla a dozvěděla jsem se to jako překvapení od mého muže až vlastně den před odjezden. Sbalili jsme věci a na druhý den ráno jsme vyrazili. Spiros se domlouval ještě než jsme vyjeli s majitelem hotelu, ve kterém jsme nakonec bydleli na ubytování. Byl to asi 80ti letý dědeček a kdo mě zná, tak ví, že já nejsem člověk, který by musel bydlet v tom největším luxusu ale to, co pro mě má váhu a duši je to okolo - ty majitelé a nějaká emoce, kterou to místo vytvoří. Tenhle pán u kterého jsme bydleli mě uplně dostal tím, když jsme mu volali, že mu pošleme zálohu na účet a on nám na to řekl, že to v žádném případě, že nám věří a že až přijedeme, tak se uvidím.e Ta čistota toho člověka...naprosto čistá duše, který to u mě tímhle uplně vyhrála. Když jsme přijeli tak nás tam skutečně čekal člověk, který by mi mohl dělat dědečka. Srdečně nás s manželkou přivírali au kázali nám jejich malý, rodinný hotýlek. Ta budova nebyla uplně bový, ale vevnitř měla všechno a pán byl tak strašně hodnej, že když jsme se ptali na jídlo, tak nám nabízel, že pokud budeme chtít, tak ho objedná on z hotelu a cenab ude trochu jiná. Jednoduše čistá, krásná duše a já na tohle dám hodně. První den jsme se tak nějak rozkoukávali, vykoupali v moři a najedli. K jídlu na Evii musím bohužel říct, že je dražší než v Aténách a to někdy až o polovinu. Nevím čím to je, ale prostě to jídlo tam drahé je, nicméně já Evii miluju a až zas tak často tam nejezdíme, takže na dovolené tohle jednoduše neřešíme a ba naopak, já mám skvělý pocit z toho, že podpoříme místní podnikatele v tak malé vesničce jako je právě Rovies. To prostředí tak je totiž oproti jiným místům tka neuvěřitelně rodiný a to přijetí je tam skvělý, což se třeba o Salamině, kam jezdíme docela často, protože to je blízko říct nedá. Místní tam moc 'cizince' rádi nemají a dávají jim to i často najevo. Nicméně druhý den jsme se vydali na celodenní výlet, kde jsme projeli nespočet krásných vesniček a jezdili jsme jak po horách, tak po pobřeží. Zastavila bych se u toho, pokud někdo má rád olivy a celkově olivový plantáže, tak v Rovies jsou nádherný aj e jich tam spousta...jsou to neuvěřitelný kusy země velký jak fotbalový stadion, kde člověk nedohlédne na konec a všude jenom ticho a olivy. My jsme se na tomhle výletu zastavili kus od Rovies, ještě za Aidipsos na plážích, kde nikdo nebyl. Já obecně mám ráda místo, kde není, je tam klid a člověk je tam opravdu sám. Evia, ač je to zvláštní, je turistama hodně opomíjený ostrv, což je na jednu stranu dobře. Jsou tam skutečně téměř jenom místní zvlášť pokud jezdíte po místech, která nejsou uplně lázeňská nebo turistická centra. My jsme strávili půl dne na liduprázných plážích, kde je průzračný moře, vlny a tisíce mušlí, což já miluju. Hrozně ráda se pro ně potápím ač jich tam většinu nechám...Evia je hodně živý místo i co se týče zvářat a to jak na souši, tak i ve vodě. Tím, že tam jsou hory můžete tam potkat jeleny a ve vodě třeba spoustu krabů...K večeru jsme vyrazili do lázeňskýho města Aidipsos! Wow! Tak tohle místo doporučuju každýmu ač o něm málokdo ví. Jsou tam termální lázně a léčivě sirné prameny. Ty prameny tam vyvěrají přímo ze skály a stékají po skalách dolů k moři...příroda tam vytvořila tůňky, kam prameny stékají a vy se v nich můžete koupat ak olem vás je jen moře. Ty prameny mají hodně teplou vodu, takže chladno Vám není ani v noci an ebo už na podzim. Samozřejmě jsou tam i klasické lázně, kam se můžete zajít také podívat a projít nějaké procedury. Město má celkem i noční vyžití a nádherný promenády, kde je nespočet restaurací a taveren. My jsme se v jedné takové zastavili na večeři a ta večeře při západu slunce...no posuďte sami z fotek - RÁJ. Nic tak krásnýho jsem už dlouho nezažila...večer jsme si ještě jako bonus dali projížďku vláčkem po Aidipsos s přednáškou a ukázkou různých historických míst, což hodně ocení lidi s dětma. Dětem se to hrozně líbí a rodičům také, tím že vidí hodně zajímavých věcí a slyší historii města. To povídání je tedy samozřejmě celé v řečtině...Tenhle den jsme projeli i hodně malých kostelů, kterýma je Evia posetá. Mě na tom hrozně zaujal fakt, že ty kostely jsou plné věcí, celý den otevřené, nikdo to nehlídá a nikdy si nedovolí tam něco ukrást nebo poničit. Nikoho to ani nenapadne, což upřímně člověka od nás, z Čech, hodně překvapí. Další den jsme teda už jeli domů, ale stihli jsme toho spoustu. Já jsem někde na nějakém letáku narazila na to, že by se někde v těch místech, kde jsme byli měli nacházet vodopády Drimona. Tak jsme na ně vyrazili...wow, to co nás tam čekalo bylo úžasný. Mají tam naprosto úžasně udělanou stezku lesem, kde se člověk kráně projde ale i zapotí a když jí celou projde, tak dole na něj čeká odměna v podobě krásnýho malýho jezírka a naprosto úžasného vodopádu. Je to tam fakt nádherný a každýmu to doporučuju. My z toho byli nadšení a děti také. Já jako, člověk, co tu žiju a Čechy mu hrozně chybí jsem tam byla nadšená z lesu, který byl v podstatě totožný s tím českým...taj eho vůně. Jasně, chápu to, že člověk, co jede do Řecka na dovolenou tam nejede za tím, aby mu někd připomínalo česko, ale je to celkem zajímavý, jak je Řecko strašně rozdílné a jak může vidět v Řecku v podstatě totožná místa s Čechama. Proto já Evii tak miluju...hrozně mi připomíná domov ♥ Nad vodopádama je udělaná lesní restaurace, kde je přímo mezi stromama můžete najíst...Dále jsme projeli krásný městečko Limni - uvidíte z něj fotky, které jsem fotila nad městem a ten pohled stál za to. Určitě přijde otázka, co to jsou ty malé kostelíky, které mají řekové skoro všude. Málokdo to ví, ale je to naprosto jednoduché. Na tom místě se zabil člověk - autonehoda nebo podobný důvod a rodina mu tam nechala postavit malý kostelík na jeho počest a vrací se tam zapalovat svíčky. Většinou je v kostelíčku jeho malá fotka a hoří tam svíčka...Na fotkách můžete také vidět hasičské auto...já to fotila proto, protože jak asi všichní víte, v Řecku byli nedávno obrovské požáry a já mám k hasičůům naprosto speciální vztah, protože můj tatínek v Čechách je také hasič. Takže proto...na Evii stojí různě rozmístěni po horách, kdyby náhodou nastal požár aby byli místo blízku a pro to hrozné sucho tam neshořelo půl ostrova - zkrátka abyb yla pomoc blízko. No a na posledních fotkách můžete viědět opět západ slunce u moře. Tohle je Xalkida, což je v podstatě hraniční město pevniny a ostrova Evia. Já tam konkrétně tuhle pláž mám hrozně ráda ač není tak uplně ideální na koupání, ale je tam neuvěřitelně velký kus mělký a tím pádem se tam vlny lámou už asi kilometr před břehem a ten pohled je úžasný. Hrozně tam fouká, protože to místo je hodně otevřené, ale ten pohled za to stojí, pokud si třeba chcete udělat zastávku na kafe u moře...tím skončila naše dovolená a já bych jenom závěrem chtěla říct, že Evia je pro mě nejkrásnější místo Řecka. Je to ostrov, který je neuvěřitelně barevný a na každém místě uplně jiný. Je půlka léta, ale jsou tam místa, kde už vidíte podzim. Jste v Řecku, kde by jste předpokládali moře a tropický místa, ale Evia je i ostrov lesů a například houbaření, což já jako vášnivej houbař vítám a hrozně se těším na podzim. Každýmu, kdo hledá dovolenou na místě, kde nejsou turisté a méně známém a obvcyklém místě než je třeba Rhodos nebo Kréta doporučuju jednoznačně Evii. Všichni jsou tam strašně přátelský a to místo je nádherný!

 

fotky | Antikyra, Evia

15. září 2018 v 14:00 | posted by zoi. |  fotogalerie
Krásnou sobotu všem! Víkend máme v plném proudu a tak tu máme článek s fotkama. Mám tu dva resty a to naše 'dovolená' v Antikyře a potom dovolená na Evii v Rovies. Ráda bych tedy začala právě Antikyrou, protože jsme na ní jeli ještě před Rovies a byla to vlastně en dvoudenní dovolená.
Ten den jsem ani v nejmenším netušila, že jedeme někam spát...SPiros mi jenom řekl, ať všem vezmu jedno oblečení navíc s tím, kdyby náhodoiu bylo potřeba, ale vůbec mě nenapadlo, že jedeme někam dál a budeme tam spát...já jsem si myslela, že jedeme klasicky do Laginisi, kde se vykoupeme a k večeru se vrátíme.
Takže jsme vyrazili, stavili jsme se klasicky ještě pro nějaké ovoce, které sebou vozíme pokaždé, co jedeme na pláž ať už na hodinu a nebo na celý den. No a já si stále myslela, že se jako jedeme fakt jenom vykoupat...až když jsme vyrazili uplně na druhou stranu Atén, natankovali plnou nádrž...tak jsem se ptala, kam teda jako jedeme a bylo mi řečeno, že uvidím.
No po chvilce mi bylo jasný, že to nebude někde blízko...jeli jsme hodinu...hodinu a půl.
Naše první zastávka byla u tohohle krásnýho památníku. Celkově to místo je nádherný, protože člověk jede kolem hor, kolem lesů a to já uplně miluju ak do mě zná, tak to ví. Hrozně mi to pripomíná domov a tak na tomhle místě se mi skutečně líbilo. Zastavili jsme si, dali jsme si kafčo a pak jeli dál...
Když jsme popjeli zase o kus dál, tak už jsme se blížili tedy k našemu cíli, který jsem už v tu dobu znala. Když jsme tam dorazili, tak jsme upřímně vůbec nevěděli na které pláži zastavit, protože já celkově nemám ráda pláže, kde je hodně lidí a už vůbec ne pláže, kde jsou beach bary a podobné věci. Už jenom asi kvůli dětem, které jsou ještě hodně malé mám ráda pláže, kden nikdo není, protože mám nad nima daleko větší přehled a celkově i kvůli sobě mám ráda spíš klidnější místa.
Nakonec jsme si teda vybrali jednu z pláží na které jsme byli v podstatě sami...voda byla studenější, ale krásně čistá. Bohužel jsme přijeli docela pozdě, takže jsme se jenom chvilku vykoupali...a se západem slunce už začalo být chladněji. Se západem slunce jsme se vydali do přístavu, kde jsme se rovnou i ubytovali v hotelu přímo na pobřeží, u vody. Šli jsme si projít celý přístav, který je nádherný. Je tam krásnej maják a krásný procházky z jedné strany na druhou.
Je tam i spousta restaurací - různé druhy - restaurace s rybama, klasické řecké, italské. A jídlo tam bylo fakt výborný. My jsme si dávali rizoto s mořskýma plodama, kuřecí steaky, vepřové steaky, hranolky + choriatiki salát. Ono takhle by se Vám to mohlo zdát opravdu hodně, ale v Řecku se takhle skutečně jí. Není to tak, že by si každý objednal své jedno jídlo. Objednává se tu několik jídel, které nocí na tácech a každý si z toho bere kolik chce a kolik potřebuje. Musím říct, že právě tady bych řekla, že jsem jedla ty nejlepší možské plody ever. No a po večeři jsme vyrazili ještě na jednu, tentokrát noční procházku po přístavu.
Tak tohle byl takový malý výcuc z naší 'dovolené' v Antikyře. Já upřímně ještě uplně nevím, jak tyhle články psát, ale časem se to také vychytá. Nicméně doufám, že fotky si užijete a jako další článek do téhle rubriky bude určitě naše dovolená na Evii, která byla fakt krásná ♥

co to je? #healthanxietysuffer

14. září 2018 v 22:47 | posted by zoi. |  Health Anxiety Suffer
Na dnešek by tu měl přistát článek právě do rubriky Health Anxiety Suffer. Já jsem hodně přemýšlela jakým článkem tu rubriku otevřít. Přemýšlela jsem, že by to mohl být sepsaný můj příběh...nebo třeba nějaká videa na lidi, trpící také těmito problém,y, aby se vám ta problematika více přiblížila, ale nakonec jsem usoudila, že na sepsání mého příběhu potřebuju trochu více času a nějakou přípravu a hodit Vám sem jen videa - z toho by jste is toho určitě moc nevzali nebo alespoň určitě ne takhle v začátku. Nakonecj sem se rozhodla tuhle problematiku otevřít článkem, kde sama, ze svého vlastního pohledu kancerofobika se budu snažit Vám problematiku vysvětlit obecně a co to vlastně znamená. A v příštím článku by jsme se už mohli konkrétně podívat na můj vlastní příběh.

Health Anxiety by se dalo volně přeložit jako stavy panické úzkosti. Na druhou stranu ona to není uplně ta přesná interpelace toho slovního spojení, bohužel v českém jazyce lepší zatím neexistuje a nebo o ní nevím. Jelikož Health anxiety jsou úzkosti ale zaměřující se na jedno konkrétní téma - zdraví. Health anxiety by se dalo v podstatě v některých momentech přirozvnat k hypochondrii. Ona to vlastně hypochondrie je a ta hypochondrie se zase může dělit na spoustu dalších druhů dle konkrétní oblasti, že které dotyčný člověk má stavy panické úzkosti. U někoho je to to srce, u někoho je to žaludek, u někoho jsou to plíce...někdo má panický strach z infarktu a někdo třeba z rakoviny. A tomu se právě říká kancerofobie. Tímhle druhem panických úzkostí trpím já.

Já bych v tomhle článku nechtěla zabředávat do detailů o mém příběhu a o mém typu a celkově o mě samotné, chtěla bych to tu popisovat hodně obecně.
Takže porucha panické úzkosti se řadí mezi psychické poruchy, které jsou velmi dobře zvládnutelné. Dělí se na další pod skupiny a spočívá v neustále se opakujícím a obsesivním chování, které se projevuje - neustálým kontrolováním sám sebe, vyhledávání příznaků na internetu a hlavně VÍRA V TO, ŽE MI SKUTEČNĚ NĚCO JE, ŽE JSEM NEBO BUDU NEMOCNÝ. Někomu ten výraz možná může připadat směšný, když se řekne hypochondr, ale bohužel tihle lidé prožívají opravdu nestálý a hrozně velký tlak a stres. Žijí několik let 24/7 ve stresu - i ve spánku. Ano, může se Vám to zdát zvláštní, ale tihle lidé v podstatě nespí - spí způsobem, že sice tělo fyzicky odpočívá ale psychika pokračuje neustále dál a dál.
Hypochondrie a tedy její poddruhy potom na sebe nabalují celkem specifické příznaky nebo návyky, které si ten člověk vytvoří, ale o nic si řekneme později, protože článků na toto téma bude určitě velká spousta.
A teď teda konrétně o jednom jediném typu téhle poruchy z několika desítek a možná i stovek. Kancerofobie je v podstatě přeloženo "strach z rakoviny' a nebo taky 'fobie z rakoviny'. Ono se tomu sice říká fobie, ale neíní to taková ta fobie, kteoru si každý první představí, že když má někdo strach z pavouka, tak ho vidí a hrozně u toho křičí. Takhle o s touhle poruchou nefunguje...to není strach občasný. To je strach nepřetržitý...několik let v kuse. U mě to trvalo 4 roky. Je to stav, kdy strach ovládá vás a váš život. Nejste to Vy, kdo to celý drží v rukou, ale je to Vás strach. Tenhle typ fobie se z velké části vytvoří u člověka například po ějakém traumatickém zážitku a nebo při nějaké dlouhodobé velké psychické zátěži. Ta cesta z toho ven bývá dlouhá a v žádném případě ne lehká, ale je možná...a já bych Vás v téhle rubrice chtěla nechat nahlédnout d otoho, jak taková cesta vypadá a co se s člověkem děje.
 


a to co jedno auto stojí, může život zachránit. #1/10

14. září 2018 v 3:49 | posted by zoi. |  deník
Tak a po tom bych řekla spíš informativním článku bych tu měla jeden do rubriky 'deník'.
Já jsem o tom psala krátký post na facebook, takže kdo ho četl hned zezačátku pozná o co v něm půjde. Určitě si všichni pamatujete dobu, kdy Českou Republikou otřásla kauza MAREŠ vs. KAZMA. Teď ta kouza bych řekla dostala uplně nové rozměry a celkem zajímavý konec . i když já nevím, jestli to za konec dá považovat. Upřímně mě ta kouza zasáhla až abnormálně hodně. V dobu, kdy se na internetu objevilo na Leošových instastories celý ten příběh jím převyprávěným, tak jsem byla doslova v šoku z toho, co se stalo. Nechala jsem se jako obvykle hodně unést emocema a přišlo mi hrozně zlý a strašně nefér vzhledem k tomu, že to bylo v den jeho velké koncertu v O2 Aréně. Vůvec jsem nedokázala domyslet žádnou pointu toho, co se dělo. Vůbec jsem si v podstatě nedokázala představit záměr jaký by to mohlo mít. A teď vyšla nová ONA MAN SHOW, která teda ukázala celý ten příběh jako ucelený celek. Samozřejmě moje nálada v pohledu na tuhle kouzu se zase otočila uplně o 180 stupňů a opět pčišla první emoční vlna, ve které hrál upčímně největší roli ten song.
Já bych chtěla hlavně říct, že jak Leoš, tak ale i Kamil jsou pro mě obrovské osobnosti a oba je hodně obdivuju. A najednou tu stáli proti sobě...můj závěr, můj osobní názor, kterým nechci nikoho ovlivňovat je ten, že si nemyslím, že tím, co se dělo po té fingované nehodě byb yla Kamilova záchana jeho pověsti a jeho businessu. Věřím skutečně tomu, že ta původní myšlenka byla opravdu taková...možná jsem naivní, ale myslím si, žet a myšlenka byla skvělá ač samozřejmě byla trochu na úkor Leoše. Na druhou stranu je naprostá pravda, co ve zmiňovaném díle ONE MAN SHOW říkal člověk věnující se tématu post trauma lidí, co zažili nějakým způsobem nehodu. Ono opravdu, pokud by každý, kdo asistoval nebo nehodu zažil měl mít post trauma, tak by opravdu polovina zeměkoule byla na psychiatrii. To procento je hodně malé a další věc je ta, že ta nehodam ěla všechny předpoklady toho, že tahle situace právě nenastane - žádná krev, žádný kouř, ... . Tyhle aspekty celý tý věci jsou pro mě opravdu důležité, bylo to vymyšlené skutečně dobře. Ten tah vyšel na obou stranách a přesně jak Kamil říká, tahle kauza nemá žádné poražené.
Další věc, které se mi na celé té akci líbila, že naprosto dokonale ukázala to, jak jednoduché je manipulovat s lidmy a jak jednoduché je přes noc noc vytvořit hrdinu ale i monstrum a jak jednoduché je ty role zase otočit.
Zkrátka pro mě jsou vítězové oba, protože Leošovi u mě zesílila ta pozice toho empatickýho a čistýho člověka a Kamil u mě stoupl jako profesionál aj ako obrovský hráč. Jako někdo, kdo má potenciál vést lidi a určovat směr.
Na závěr Vám tu dávám odkaz na song, který je naprosto fenomenální jak hudbou, tak textem, tak ale i obsazením.
Ještě bych chtěla říct, že tohle je jedna z mála kampaní, která mě donutila objednat si třičko a přispět. V tomhle případě to má smysl.

AKTUALIZACE + NOVÝ DESIGN

14. září 2018 v 3:32 | posted by zoi. |  deník
Všechny Vás moc zdravím! Chtěla bych tenhle článek začít tím, že teď procházím takovým zvláštním obdobím. Mám sama ze sebe pocit, že se neposouvám nikam dál a že vlastě hrozně prokrastinuju, vysvětlím . mám na svoje dny naplánovano spoustu věcí a na konci každho dne nakonec zjišťuju, že jsem nic z toho nesplnila a že tak nějak celkově hodně stagnuju. Vnitřně se vždy ke konci dne vyburcuju a něco málo z toho, co jsem si předsevzala splním, ale druhý den se ta samá situace opakuje ač si myslím, že vnitřně jsem na některé kroky, které jsem is v životě teď tak nějak předsevzala jsem připravená, nicméně udělat ten první krok...
Chtěla bych i tenhle blog vést trochu jinou cestou, protože zjišťuju, že se tady necítím dobře, že se tady cítím jako ve velkém chaosu a tím pádem nemůžu teď uplně tvrdit, že sem chodím ráda. Přijde mi to, že to tu nemá žádný řád.
Rozhodla jsem se to tu trochu uspořádat a trochu upravit zaměření blogu, které bych řekla, že se tak nějak rozplynulo postupem času a nedrží se tématu, které bylo myšleno ze začátku. První věc, kterou bych tu chtěla zavést je téma Řecko. Přecijen už ten název napovídá, že v Řecku žiju a vím, že tohle téma je žádaný a spoustu lidí zajímá jak fungují věci právě tu a různé třeba typy na jídla, pití a spoustu dalších věcí. Tuhle rubriku bych chtěla tvořit například z článku s tagem #musthave a podobnýma tagama. Budu Vám dávat typy na věci, které by třeba stálo za to vyzkoušet nebo které mě oslovily. Jako další věc bych měla ráda v téhle rubrice články na téma - vždy se to bude odvíjet od aktuální doby nebo situace, což znamená, že pokud například bude období Vánoc, tak si tu napíšeme článek o tom jaké jsou Vánoce tady v Řecku a jak je třeba konkrétně slavíme my. Pokud budou Velikonoce, bude to samé akorát ta téma velikonoc. Celkově bych články začala ráda tagovat aby pro Vás bylo jednodužší je dohledat a přečíst si je.
Jako další rubriku tu máme deník...to je jasné, tam bych se s Vámi ráda dělali o denní, aktuální info ze života. Pak tu máme fotogalerii a to je opět jasné.
Pak tu máme rubriku 'Ze života mámy rozštěpáčka'. Jak možná spousta z Vás ví, můj syn se narodil s rozštěpem obličeje a tak bych se tomuto tématu také trochu ráda pověnovala, dala Vám těm, kteří máte také děti s rozštěpem a nebo Vás to teprve čeká nějaké tipy, rady a nebo prostě jen se podělila o náš příběh.
Pak tu máme uplně novou rubriku a to 'Health Anxiety Suffer'. Spousta z Vás po přečtení toho názvu vůbec netuší o co se jedná, ale jedná se o poruchy panické úzkosti a kancerofobii. Já těmahle poruchama trpím několik let a řekla bych, že posledních pár měsíců je můj boj velice úspěšný ač velmi tvrdý. Chtěla bych o tom psát články a také třeba dát nějaké rady a tipy, protože se s touto poruchou potýkám už několik let.
Mezi jednu z posledních rubrik patří rubrika hudby, kde bych Vám ráda čas od času vytvořila playlist na téma - může to být na téma CZ&SK, rozchodové písničky nebo třeba písničky s tagem #love.
No a uplně poslední a také novou rubrikou bude rubrika #mustsee. Tuhle rubriku bych chtěla věnovat tipům na dokumenty. Kdo mě alespoň trochu zná, tak ví, že v podstatě jediné, co sleduju jsou dokumenty a to ať už kriminální nebo zejména o drogách a věnované bezpečnostním složkám. Tohle téma mě neuvěřitelně zajímá a řekla bych, že mám toho nakoukáno statisíce. Na youtube se jich nachází hrozná spousta a tak někoho by třeba nějaké tipy na ty zajímavé mohli zajímat.
Tímto bych Vám tedy chtěla nastínit jakým směrem by se tahle stránka mohla ubírat. Chtěla bych z danných rubrik udělat pravidelnost. Každý den v týdnu bude ve znamení určité rubriky a tak bychom si tu mohli říct i nějaké základní rozdělení. Pondělky bych ráda věnovala právě článkům o Řecku. Tipům a celkově článkům na téma život v zahraničí. Úterky bych ráda věnovala právě tipům na dokumenty, které by mohli někoho zajímat. Středy bych ráda přenechala tématům věnujícícm se rozštěpu. Čtvrtky bych ráda nechala motivačním článkům na různé téma. Pátky bych věnovala právě Health Anxiety Suffer. A víkendy bych ráda nechala fotkám a dalším zatím nezařaditelným článkům. Samozřejmě do těch dnů bude volně zasahovat deník a může se samozřejmě stát, že u některých rubrik ta opravdu pravidelná týdenní aktivit nebude vždy dodržela, protože zkrátka toho obsahu nebude tak velké množství. Máme tu ještě nedodělanou challenge. Já jí beru hodně jako také sranda články, ve kterých se můžete možná dozvědět více o mně jako o člověku, ale nepřikládám jim nějakou váhu typu, že by se z nich měla stát pravidelnost.
Chtěla bych se trochu více pověnovat i instagramu, který teda momentálně hodně strádá a to samé facebook.
Každopádně pokud by měl někdo nějaké tipy na články nebo třeba i nějaké seria článků, které by Vás cíleně zajímaly, tak mi určitě napište právě buďto sem na blog a nebo na jedno ze sociálních medií - instagram a nebo facebook. Já jsem ještě přemýšlela založit rubriku přímo na téma toho, že jsem tedy prošla částí života, kdy jsem přišla o svoje dvě děti, jenomže si myslím, že z tohohle se dá udělat jeden nebo maximálně tři - čtyři články. Nicméně ta rubrika pak dále pokračovat nebude, protože ta hlavní věc a ty hlavní body toho budou popsány a nová historie se tomuto tématu naštěstí už nepíše, takže ta rubrika by byla v podstatě neaktivní. Uvidíme časem a pokud by o tohle téma zájem byl, tak se mu samozřejmě ráda pověnuju.
No a na závěr bych Vám chtěla představit nový, podzimní design. Je v docela tmavých barvách, což já normálně na blogu nepoužívám, nicméně na ten podzim se to bych řekla hodí. na fotkách jsem já,což Vám teda asi došlo. Na zimu chystám design světlý...

30 DAYS BLOG CHALLANGE | 8. Piercing nebo tetování?

11. září 2018 v 1:46 | posted by zoi. |  30 DAYS BLOG CHALLENGE

Ahoj, tak jak jsem slíbila, že se ještě dneska(teda vlastně včera) dočkáte dalšího článku...a to dalšího úkolu z výzvy tentokrát na téma tetování, tak to právě plním. Je už hodně pozdě, ale já jsem se jako tradičně zasekla na youtube u sledování videí od youtuberů - dneska konkrétně AnnieCamell. Dole pod článkem bych se ještě chtěla k téhle youtuberce, kteoru jsem objevila poměrně nedávno vrátit.
Nyní teda k samotnému článku. Dneska bude na téma piercing a tetování.

Jako první bych vzala piercing. Mám jenom jeden a to v pupíku, když nepočítám samozřejmě uši. Já jsem už jako dítě pořád toužila po tom mít piercing. Bylo období, kdyj sem hrozně chtěla piercing do nosu, potom do brady, do obočí a tak různě po obličeji. Upřímně až teď dokážu docenit ten fakt, že jsem se k tomu nikdy neodhodlala. Ne proto, že by se mi to třeba vůbec nelíbilo, ale z důvodu, že je tu reální šance, že se to člověku přestane líbit nebo to z nějakého důvodu musí sundat a už to dále nenosit a co si budem, piercingy v obličeji nebo prostě kdekoliv na těle nechávají jizvy. V tom obličeji je to daleko víc vidět a je to daleko víc nápadný. Takže jak jsem říkala až teď dokážu plně docenit ten fakt, že jsem si piercing do obličeje nikdy udělat nenechala.
Nicméně tedy mám piercing v pupíku. Nechávala jsem si ho dělat, když mi bylo 13 a dělala mi ho moje sestřenice doma. Možná Vás teď napadá otázka, že mi bylo dost málo a co na to rodiče? Tak moje maminka byla v tomhle vždycky hodně shovívavá a v podstatě mi nikdyn ebránila ve věcech, které bych chtěla, jen se mi snažila ukázat také svůj pohled a třeba předat nějaké rady a zkušenosti a řekla bych, že to byl právě ten důvod, proč jsem si nikdy nenechala udělat piercing do obličeje. Nicméně můj sen už od mládí nebo dětství - jak chcete - byl a je piercing do jazyka. A teď proč ho nemám? Důvody jsou dva. Jsem hrozný strašpytel a bojím se té bolesti a celkově jehel...takže když nad tím teď tak přemýšlím, tak vlastně ani nevím jak jsem zvládla piercing do pupíku. A druhý důvod jsou zuby. Já se o zuby bojím hodně, mám celkově velký strach ze zubaře a takže právě hrůza z toho, že by mi to nějak poškodilo zuby nebo nedělalo dobře na zuby mě od toho drží dál. Niméně líbi se mi moc.

first touch of autumn | PLAYLIST AUTUMN 2018

10. září 2018 v 12:27 | posted by zoi. |  videa | vlogy, playlisty, ...
Máme za sebou první týden září. První týden ve škole těch ještě školou povinných a první týden po prázdninách. Doufám, že Vám školní rok začal úspěšně a že hlavně rychle utekl.
Já jsem už delší dobu uvažovala nad tím něco začít tvořit na youtube. Pořád jsem přemýšlela co...a tak mě nakonec napadlo udělat první video playlist. Podzimní playlist...Není to playlist, ve kterém najdete nejnovější pecky, ale je to playlist písniček, které mě navozují takovou tu podzimní náladu a atmosféru. Některé jsou novější, některé už starší. Upřímně já jsem si dřív myslela jak jednoduchý a rychlý je stříhat videa a celkově je tvořit...ač s tím už nějaké zkušenosti mám, tak jsem fakt nečekala jaká mravenční práce to bude. Nicméně nakonec teda playlist jede, je na youtubě a vytvořený a tak kdo by chtěl, může se podívat, playlist si pustit a třeba tam najdete nějaké i svoje oblíbené pecky a nebo ba naopak budu ráda za zpětnou vazbu v tom smyslu, které písničky jsou naopak pro vás 'typicky' podzimní. Tímhle videem videa playlistů určitě nekonční ač tedy rozjet youtube kanál je taky a opět docela těžký. Každopádně chci se o to pokusit ať už to půjde pomalu a nebo rychleji. Takže krásný začátek nového týdne, krásné pondělí a večer ještě čekejte článek týkající se dalšího dobu z výzvy, na kterou jsem se teď vlastně uplně vykaškala. O mém tetování a piercingu :-)

#helloseptember

2. září 2018 v 12:18 | posted by zoi. |  deník

Máme tu září! Začalo již sice včera a já sem píšu článek až dneska, ale tím, že je dneska neděle a uzavírá se nám i další týden, tak proto. Zítra začíná dětem škola, nejmenším školka. Většinal idí má již po dovolených a také se vrací do takového toho běžného života. Ale teda hlavně - začíná dle mého nejkrásnější období v roce a to je podzim! Čas plný barev, deště, ale i sluníčka. Sychravého počasí také snad někdy. Já vím, že spousta lidí to vůbec nemá rádo, ale pro mě toje nejkrásnější roční období. Sledovat všechny ty barvy...já jsem celkově typ člověka, který nemá rád léto a velké teplo a o to divnější je tedy to, že žiju v Řecku, kde je bych řekla většinu roku právě to teplo až skoro léto.
Já se vždycky neuvěřitelně těším na to až začne to září a už se ladím na takovou tu podzimní atmosféru, maluju si to, jak už tu bude chladněji...no a teda - 40 stupňů zatím každý den. Za chvilku jedeme k moři, takže sep rostě jednoduše žádný podzim nekoná. A přesně pro tohle mi tak hrozně chybí Čechy a domov. Tam je to ted pravý, krásný podzim...tady je to bych řekla další část léta.
Takže na závěr bych všem školákům chtěla popřát úspěšný start do nového školního roku, samé úspěchy. Jinak doufám, že si všichni krásně užili dovolené, podívali se kam chtěli a že mají samé krásné zážitky. Ti, co je dovolená ještě čeká, tak jim přeji ať se jim krásně vydaří! A tak prostě jednoduše - krásný zbytek víkendu a ať je záží pozitivní a úspěšné ♥
ps. určitě se tu chystám udělat článek s playlistem písniček z léta a potom nějakých podzimních - ne lépe řečeno takových, které navozují podzim mně a poslouchám je já. :-) ♥




Dopis pro každou maminku, kterou čeká narození miminka s rozštěpem obličeje.♥

2. září 2018 v 11:15 | posted by zoi. |  Maminkou dítěte s rozštěpem
Ahoj,
píšu dopis pro každou maminku, kterou tohle potkalo a nebo třeba i v budoucnu potkat může. Potkala Tě také ta 'novina' o tom, že se Vám narodí miminko s čárečkama pod nosánkem? Taky se bojíš toho neznáma a přepadá Tě panika už jenom při pomyšlení na to, jak to všechno bude? Ne nechci tě tu chlácholit a psát ti jen samá pozitiva. Napíšu Ti tu pár řádků z pohledu maminky, která se také bála a také nevěděla co jí čeká. Také probrečela několik nocí se strachem jak to vše zvládne a jak těžké to bude.
V prvné řadě bych Ti chtěla říct, že strach, který prožíváš je z mého pohledu a z mých zkušeností jen strach z neznáma, ale nemusíš se toho v podstatě bát. Nechci tady používat otřepané fráze, které v podstatě pravdivé jsou, ale v tvé situaci Tě stejně neuklidňují, tak jako neuklidňovali ani mně. Fráze typu: "Dnešní medicína už umí tolik, že to za pár let ani nepoznáš" a nebo fráze typu "Vždyť je to jenom rozštěp, nic, co by ohrožovalo život". K pochopení těhlech věcí také dojdeš, ale nějaký čas to ještě potrvá.

proti proudu aneb. narozena v česku. žijící v řecku. zamilovaná do Bavorska.

1. září 2018 v 23:55 | posted by zoi.

Proti proudu...proti davu. Já jsem nikdy nebyla člověk, který by šel s davem. Který by protěžoval názor davu a nebo se vezl na vlně jeho názoru. Vlastně v podstatě od dětství jsem neustále šla něčím proti proudu. Ne z důvodu, že bych chtěla a byla bych takové to rebelující dítě nebo teenager, ale jednoduše proto, že jsem to tak cítila. Snažila jsem se nikdy nebýt člověk, který by byl 'kam vítr, tam plášť'. Nikdy jsem nebyla sběrač kamarádů, který by si je tvořil tak, že by přitakával jejich názoru. A v tomhle konkrétním případě, o kterém bude dnešní článek, bych řekla, že to je naprosto totožné. Ve svém okolí bych dokázala lidi, kterým se Německo, jako stát a jako místo pro život líbí spočítala na jedné ruce. Nicméně mě to k téhle straně táhlo vždycky...vlastně už od dětství. Možná proto, že jsem se narodila a vyrostla na severu Čech, hned u hranic s Německem. Možná proto, že rodina ze strany dědečka byla právě z Německa. Od dětství jsem milovala němčinu, poslouchat jí ale i se jí učit. Ve 3 letech jsem se jí začala učit a skončila jsem s tím až v mých 19 letech. Milovala jsem ty hodiny, protože jsem se na ně nikdy nemusela učit a nikdy jsem se nepotila u pravidel toho, kdy a jak se jaký člen skloňuje. Vždycky jsem to prostě cítila...znělo mi to. Věděla jsem, že ve třetím pádu nemůžu dát v ženském rodě 'die', ale že tam musí být 'der' i bez toho abych nad tím seděla hodiny doma a potila se u toho. Vždycky mi stačilo říct si oba příklady a v ten moment jsem cítila jak je to správně...O to větší mi udělalo radost, když jsem ve škole skončila na druhém místě v celorepublikové olympiádě z němčiny(ha ha ha, to teda ne že bych se chtěla nějak chlubit). Ale já bych řekla, že jsem to měla ze všech stran tolik naposlouchané, že to bylo hlavně v tom. Ono vždycky když se člověk učí něco, co ho zajímá, není to pro něj klasické biflování, ale je to pro něj něco, co miluje a zajímá ho to, tak to jde samo a v podstatě se to ani učit nemusí nebo to při nějmenším jako učení nebere, ale bere to spíše jako zábavu.
Ve svých asi 16ti letech jsem začala do Německa hodně jezdit a v tem moment bylo jasné, že tohle nebude jenom tak. Já jsem to tam milovala...začala jsem hrozně milovat a naprosto se ztotožňovat s jejich mentalitou. Nikdy jsem se tam nedostala do situace, který by mě překvapila nebo naštvala natolik, že bych si řekla, že tam už nikdy ne. Jasně, že tam není vše dokonalé - asi jako všude. Ale já jsem se tam cítila vždycky jako doma a čas strávený tam pro mě znamenal víc než kdyby mi někdo nabídl dovolenou v Karibiku. Hodně lidí říká, že jsou němci takový morousové, zamřačený brejlatý pánové, suchaři. A já mám zkušenosti právě opačné. Já mám zkušenosti takové, že se mi vždycky dostalo naprosto přátelskýho přijetí a ba naopak vždycky hrozně ocenili, když jsem se snažila s nima komunikovat německy a nikdy se mi nestalo, že bych právě přišla do kontaktu s lidmi jako mi popisují moji známí a nebo přátelé, čímž neříkám, že se tam takoví lidé nenachází, ale to procento bude asi stejné jako všude jinde. Všude je to jenom o lidehc jako takových a ne o skupině nebo národu, každý je jiný ať už je to němec, angličan a nebo brazilec.
Mně vždycky hrozně fascinoval jejich smysl pro pořádek, čistotu a takový ten řád v životě. Vše šlape jak má, všude se dodržují a existují nějaká pravidla. Dodržují se striktně termíny splatnosti a jak já říkám, ten život tam jde podle plánu. Je spousta lidí, co takový život žít neumí a nebo jim zkrátka nevyhovuje, nicméně já jsem přesně ten typ, co si plánuje dny, přesně ví,, co kdy v který čas dělat. A teď se právě dostáváme k těm protikladům a uplně nepochopitelným situacím, které život umí vytvořit. Žiju ve státě, kde se v podstatě žije bez plánu, bez pravidel a když nějaká jsou málokdo je dodržuje. Žiju s člověkem, který smysl pro pravidla a pro nějaký řád němá žádný. Žiju v uplném protikladu než je právě Německo a žiju na místě, kde většina lidí, co si budem, právě Německo nemá rádo z ohledem na historii.
Já jsem si vždycky v Čechách říkala, že žiju tam, kde moc lidí můj postoj a můj pohled na věc nechápe a jdu právě hodně proti proudu, ale to nebylo nic proti tomu, jak moc vybočuju a jdu proti proudu tady. Nicméně nevadí mi to. Jak jsem již psala, nikdy jsme nebyla člověk, který by pootáčel svoje názory právě dle názoru lidí. Mám spoustu přátel, který na mě koukaj jak na blázna, kdy se právě bavíme o tomhle tématu. Vůbec nedokáží pochopit, co je tam tak speciálního, co je tam tak extra. No já to vlastně sama nevím...jednoduše je to místo, kde moje srdce bije o kousek rychleji a míra mojí pozitivity je o 100% větší. Já tomu vždycky říkám, že tam je pro mě život o kapku hezčí a lehčí ač samozřejmě když si to člověk vezme opravdu doslova, tak to tak není, ale mě jako člověka to ovlivňuje hodně. Já na tyhle věci reaguju opravdu bych řekla až přecitlivěle, kde se nacházím, v jakém prostředí a v jaké společnosti lidí ač to tedy neovlivňuje můj názor.

Já bych tu tímhle článkem vůbec nechrěla ovlivňovat něčí názor a nebo právě ukazovat jak je ten stát bezchybný a lepší než všechny ostatní. To určitě ne, já bych tu jenom chtěla ukázat, že ač žiju v Řecku a mám to tu ráda, tak jsem jejich uplný bych řekla protiklad. Chtěla bych tu ukázat, že i člověk, který vždycky nezapadá přesně do toho modelu člověka, který se odstěhoval na jih neznamená ještě to, že je špatný a nebo, že by se stavěl právě proti třeba konrétně Řecku. Spousta lidí se tady se mnou v podstatě ani nebaví právě pro tenhle postoj, ale právě i člověk jako já, který se narodil v Čechách, žije v Aténách a miluje Německo je stejný jako všichni ostatní. Ano, vidím tady ty krásy a že tohle je nádherná země, tak jako všechny jiné. Jenom každá trochu jinak...ano, samozřejmě tady vidím, jak jsou tu lidé pozitivní a přítelští(i když (i tom by se daly vést hodinové diskuze), ale stejně tak pro mě neznamná to, že tu žiju, uplnou změnu mého postoje a názoru. Já vždycky říkám, že jsem občankou češka, bydlištem řekyně ale srdcem jednoznačně němka.♥
Pevně doufám, že tenhle článek bude pochopem, tak jak jsem ho myslela a že nevyvolá diskuze o tom, kdo je teda lepší. Takhle to vůbec nebylo myšlené a tohle vůbec nebyl cíl tohlhle článku. Jenom jsem tím chtěla ukázat, že jít proti proudu nemusí znamenat vždycky něco negativního a nebo 'divného'. Je to naprosto přirozená věc toho, že 100 lidí, 100 názorů. Vždycky jde jenom o naprosto subjektivní pocit a názor člověka, kdy jeden tíhne tam a druhý zase jinam. Já celkově nemám ráda takého to škatulkování v tom, že když bydlím v Americe, nemám ráda Rusko a naopak nebo když žiju v Řecku, jsem člověk, který tu bude psát jenom ty superlativy, které tu jsou a nedotkne se těch negativ. O tom to si myslím není. Všech krásný zbytek víkendu!


Další články


Kam dál

Lilypie Premature Baby tickers

Lilypie Premature Baby tickers