Centrum Aten | Červen 2018

12. srpna 2018 v 1:55 | posted by zoi. |  fotogalerie
Kdo někdy navštívil Atény, tak určitě navštívil i tohle místo. Prezidentní garda, řecký parlament. Jedno z nejkrásnějších míst v Aténách nejenom tím, jak je krásné, jak to tam vypadá, ale i naprosto okouzlující svojí atmosférou.
 

Jak jsi se dostala do Řecka? Jak se stalo to, že tam žiješ?

12. srpna 2018 v 1:03 | posted by zoi. |  Život 'abroad'


Zdravím Vás po dloooouhé době u nového článku, ale já jsem se k němu přes veškerou snahu prostě dříve nedostala. Pokaždý si říkám, že teď už budu psát fakt pravidelně, ale pak si vždycky sednu k počítači a hodiny odbíjejí čtvrtou hodinu ranní a to už upřímně ani nevidím na to, co píšu.
V dnešním článku bych se konečně chtěla dostat k té nejčastější otázce, kterou oihledně mého žití v Řecku dostávám a to je - jak se talo, že tu vlastně žiju? Jak jsem se sem vlastně dostala? Každej si představuje odpověď takovou, že to byl vždycky můj sen, žít tady, a tak jsem si tu našla práci a zůstala tady. Ale všechno to bylo uplně jinak. Zrovna já, celožitní milovník Německa a vlastně všeho německého. Můj sen, jestli jsem někdy nějaký ohledně žití ěla, bylo žít právě v Německu - v Bavorsku a nebo v Kolíně. Německo je moje bych řekla taková fakt celoživotní láska...němčinu mám vepsanou přes celý záda pod kůži a řekla bych, že i v povaze a způsobu fungování je právě ta německá povaha, která je naprosto rozdílná než ta řecká otisknutá.
Nicméně teda já jsem do Řecka odešla v roce 2015, úplně nečekaně a úplně neplánovaně. V roce 2015 mi zemřelo oje druhý miminko(článek o tom najdete právě tady na facebooku někde dole, když budete listovat). Můj brácha v té době v Řecku žil a pracoval a pro mě to byla ta nejlepší a nejsnažší možnost v ten moment uniknout před tím co bylo, změnit prostředí a přijít na jiné myšlenky. Takže se rozhodla za ním odjet na pár dní, týdnů na dovolenou...ale už po příletu na letiště bylo všechno jinak. Když jsem přistála v Aténách na letišti, tak původní plán byl, že mě tam vyzvedne můj brácha se svojí přítelkyní...plán se ale změnil a vyzvedával mě tu jeho známý, dejme tomu kamarád. No a právě v ten moment se to všechno změnilo...vyzvedával mě tam člověk, který je táta mýho syna, můj životní partner. Samozřejmě to nebylo tak, že bych si hned řekla: 'Tak ok, zůstanu tady...'. Ne, vůbec to nebylo v plánu a já jsem s tím vůbec nepořítala. Měla jsem v čechách rozjednanou školu, do které jsem chtěla nastoupit...měla jsem velký plány na to, jak si vybuduju život nejdříve sama pro sebe, když se mi právě, co se týkalo dětí nezadařilo a potom až teprve budu přemýšlet o dalším miminku, který buď přijde nebo ne. Jenomže den po dni se můj názor měnil a nakonec jsem tu z plánovaných třech týdnů byla skoro dva měsíce a odjízděla jsem si domů už jen vyřídit papíry a vracela jsem se zpátky. Musím říct, že moje začátky tady v Řecku byly jedna velká dovolená...bylo to několik měsíců žití na hotelích, cestování po celým Řecku. Díky Spirosově práci jsem měla možnost poznat různý kouty řecka - Thivu, Meteoru ale hlavně Evii, kdej e teda mimochodem úžasně. Co se týče turistů bych řekla, že to je dosti opomíjená oblast...na jednu stranu je to dobře, protože je tam dost vidět, že to je turistama netknutá oblast, na druhou stranu je to místo, který si myslím, žestojí za to navštívit ap oznat. Co se týče Řecka, tak je to místo, který miluju nejvíc a je mi tam nejlíp. Prožila jsem tam začátky našeho vztahu a část těhotenství. Evii a speciálně Limnionas doporučuju - pro mě nejkrásnější místo, který jsem v Řecku navštívila.
Takže shrnuto podtrženo, Řecko nikdyn ebyl můj sen, v podstatě nemlžu říct, že by mi někdy v minulosti bylo nějak blízké, mířila jsem vždycky upmě na druhou stranu do zemí jako je právě Německo nebo třeba také Švédsko, kde jsem tkaé nějaký čas strávila a je to tam nádherný, ale jak se říká: 'Člověk míní, život mění'. Nakonec občas jsou momenty, kdy si řikám, co tu vlastně dělám...ale to má asi každý, kdo se rozhodl žít 'venku'. Některý věci mi v Řecku za tu dobu přirostly k srdci víc a některý míň. Některý věci jsem se tu stále ještě nenaučila a neztotožnila se s nima. Je totiž uplně něco jiného jet někam na dovolenou a pak je uplně něco jiného tam žít. Na dovolené člověk vnímá jen to co chce, jen to co si sám vybere. V každodenní realitě ale vnímá i ty ostatní věci, které mu třeba nejsou tak uplně příjemné a nejsou 'jeho šálek kávy'...nicméně bych řekla, že jsem si tu prožila ty nejsilnější okamžiky mýho života a tím pádem pro mě Řecko už bude vždycky takovým druhým domovem. Stejně jako Čechy...stejně jako Německo.

30 DAYS BLOG CHALLENGE | 10 oblíbených řeckých jídel

5. srpna 2018 v 11:54 | posted by zoi. |  30 DAYS BLOG CHALLENGE
Krasnou neděli přeji všem a dneska se dostáváme k dalšímu článku z 30ti denní challenge. Protože tu mám převážně lidi zajímající se o Řecko a život v Řecku, tak jsem se rozhodla celou tuhle výzvu udělat spíše v řeckém stylu. Dneska je téma článku 10 nejoblíbenějších jídel. No a takk proč neudělat 10 řeckých nejoblíbenějších jídel. Většinu z nich určitě budete znát, někteří možná nějaké ne. Já vám sem nebudu dávat přímo recepty, protože no těch receptů je vždycky více...a já bych tu nerada ze sebe dělala někoho, kd ot umí vařit, protože to tak není a vaří to vždycky můj muž. Já doma vařím kuchyni českou a on tu řeckou. Nicméně jdeme na to...

1. DOLMADES
Dolmades jsou závitky z vinných listů plněné masem a rýží. Já jsem tohle jídlo dlouho neochutnala a poprvé jsem ho vyzkoušela teprve minulý rok v létě na jedné oslavě, kde teda to donesli na velkém talíři, krásně to vonělo a tím pádem jsem to ochutnat prostě musela. A bylo to výborný...já jsem si dřív moc neuměla představit jídlo, které bude z listů vína, ale hrozně mě to překvapilo a hrozně mi to chutnalo, takže za mě určitě za jedna!

2. SOUVLAKI
Tak tohle je bych řekla pro turisty nejznámější věc. Místní fast food jestli se tomu tak dá říct, pokud mluvíme o té verzi zbalené v pita chlebu. Já vím, že to je tak profláklé, že to nemusím nikomu představovat, nicméně já jsem to sem prostě musela dát. Když jsem přijela do Řecka, vůbec jsem to neznala...v moment, kdy jsem to ochutnala jsem nějakou dobu nechtěla jíst nic jiného. Teď, jak už tu jsem dýl, si to samozřejmě občas objednáme. Je to rychlý oběd, večeře nebo když někam jedeme, třeba spát k moři, tak je to ideální večeře. Je to tedy maso na špejlích. Já si pod pojmem souvlaki okamžitě vybavím tu verzi v pita chlebu na což by mi spousta lidí mohla říct, že to není teda uplná klasika...nicméně já si pod tím představím první tohle. Vevnitř je maso, hranolky, zelenina, dressing, koření(většinou sladká paprika) a celé to je zabalené v pita chlebu.

3. SAGANAKI
 


30 DAYS BLOG CHALLANGE | 10 nejoblíbenějších interpretů

4. srpna 2018 v 11:50 | posted by zoi. |  30 DAYS BLOG CHALLENGE
Zdravim Vás u dnešního článku, po dlouhé době. Je tu další článek do 30 DAYS CHALLENGE. Tentokrát na téma 10 nejoblíbenějších interpretů. Mám jich tu sice 10, ale samozřejmě mezi mé oblíbené interprety patří daleko více zpěváků a zpěvaček. Napčíklad miluju Alana Walkera, Jordin Spark, Eda Sheerana a další a další...Nicméně těch, co jsem tu vybrala, tak těch je je prostě moje TOP. Záruka kvality a záruka toho, že každej song pro mě bude pecka.

1. CELINE DION
Tak na prvním místě jednoznačně zpěvačka z Kanady. Zpěvačka, kterou každý zná. Celine Dion. To je moje největší ikona a nejenom, co se týká zpěvu. Životního stylu, životního postoje. Je to taková moje klasická holčičí ikona, kterou miluju ve všech směrech, jak se ikonu nebo idol milovat dá. Za všechny sem přidávám jeden z méně známých songů, já ho ale miluju.

2 DEMI LOVATO

Zpěvačka u který miluju její smích, miluju její hlas am iluju její dokonalej obličej. Miluju její story, miluju její osobnost. Miluju jí za to, že několikrát upadla a zvědá se dál. Miluju její songy a zkrátka miluju všechno, co je spojené s ní...jo a ještě bych zapomněla. Jsem uplně vyřízená z jejích tetování. Demi je prostě IKONA! Písničku přidávám tu poslední...Sober. Která zkrátka mluví za vše. #lovatics
3. HELENE FISCHER


photo | Lagonisi, 20/07/2018

28. července 2018 v 10:23 | posted by zoi. |  fotogalerie
Krásnou sobotu, před týdnem, ještě před tím, než jsem začala v práci jsme byli v Lagonisi. Já jsem fotky nestihla přidat a tak je přidávám teď :-)

23.07.2018 | den, kdy nebe změnilo barvu.

27. července 2018 v 23:27 | posted by zoi. |  deník
Všechny Vás zdravím a ozývám se po docela dlouhé době...ze dvou důvodu, za prvé jsem chodila teď každý den do práce a po příchodu domů jsem byla ráda, že jsem dala spát děti a šla spát. Druhý je ten, že jsem nemocná...jám nějakou chřiplu. No ano, teď v těch horkách a já mám chřipku. Nicméně vlastně je tu ještě jeden důvod. Žiju v Aténách jak už název napovídá...a všichni víte, co se tu teď dělo. Přemýšlela jsem dlouho co o tom vlastně napsat...jak to vidím já svýma očima, jak jsem to vnímala...co to ve mě zanechalo. Jednoduše to byl den, kdy nebe změnilo barvu...

Bylo pondělí, 23. července. Byla jsem v práci...myla jsem okno. Podívám se ven...a vidím pastelově oranžovou barvu. Okamžitě jsem slezla dolů ze židle a utíkala jsem ven...když jsem vyšla ven, chybělo nebe. Nebylo...bylo to jako se dívat na oranžově pastelovou barvu. V první chvíli by mě vůbec nenapadlo co se děje a ještě jsem si dělala srandu, že to budou auta zase uplně oranžový z toho písku ze sahary až začně bouřka. Ale ta nezačala...nebylo nebe, nebyl déšť. Byl jenom obrovský vítr a nebe se pomalu po pár minutách začalo měnit v jeden velký oblak kouře. Začali být všude kolem slyšet houkařky aut, začali létat vrtulníky. A v ten moment mi poprvé došlo, že hoří a že je to hodně zlý. Nikdo nevěděl, co se pořádně děje...každý si nebe fotil zatímco Kineta a Mati začínali být celé v plamenech. Obrovským větrem a suchem, které tu je se oheň šíril takovou rychlostí, že do pár hodin bylo vše v plamenech a plameny letěly rychlostí blesku. Byly uzavřeny všechny příjezdové cesty. Ale co lidé uvnitř...děti, staří lidé...celé rodiny. Ty mezitím čekali v obrovském strachu a panice, co bude. Myslím si, že spousta z nich věděla, že to je špatný a že nebude lehké tomu uniknout. Spousta se o to pokusila. Snažili se utýct...kamkoliv...na pláž. Tam, kde je voda a kde se zachrání. Ale bohužel souhra náhod jim to nedovolila. Nefungovala elektřina, všude křik a pláč...a kouř a plameny je zavřeli do smrtící pasti, kde uhořeli. Spoustě z nich se utéct podařilo, k vodě, na pláž. V tu chvíli už bylo v pohotovosti obrovské množství hasičů, záchranářů a také armáda, ale ani tak to nedokázalo zabránit tomu, by jsme se druhý den probudili do rána, kdy Mati a Kineta už neexistovali. Vyhaslo dle posledních zpráv 82 životů. Okolo 200 se jich pohřešuje. Řecko si obléklo černý plášť. 3 dny státní smutek...ale nic z toho nenahradí ty vyhaslé životy dětí, rodičů ale i babiček a dědečků. Tisíce zvířat uhořeli, protože jim plameny nedovolily se dostat ven. Když se druhý den zprávy začali rychlostí blesku šířit, venku, v Čechách měla moje rodina a kamarádi strach, takže mi psali, volali, za což jim hrozně moc děkuju. Ale právě v tuhle chvíli, kdy nikdo nevěděl co bude...nikdo nevěděl kam až se oheň dostane a v podstatě každá část Atén, která má někde v blízkosti les, horu, kopec, kde něco roste byla v nebezpečí. Človek si upřímně takový to opravdový a reálný nebezpečí, který prostě jednoznačně hrozilo uvědomí až potom. Ale hlavně...tohle jsou ty momenty, kdy já sama na sobě vidím, že ať chci nebo ne, tak rohle je můj druhý domov. Kde mi vyrustá syn, kde se narodil a kde je to pro něj doma. To jediný doma...to byl ten moment, kdy jsem si tady poprvé uvědomila, že i moje srdce bije v řeckém rytmu. Ten pocit tý šíoený beznaděje a nemožnosti něco dělat byl hroznej. Všichni věděli co se děje, ale nikdo tomu nedokázal zabránit. Byl to boj s větrným mlýnem...po třech dnech se naštěstí pořády podařilo dostat pod kontrolu. Ale Mati a Kineta už neexistovali...život tam se zastavil. Odešel...stalo se z toho místo duchů. Místo ticha...místo, který mu už nebylo srdce...ale místo, který krvácelo a pomalu umíralo s každým nalezeným tělem. Lidé tady jsou si vědomi a řekla bych, že momentálně nesou tu tíhu tý celý situace...vypořádávají se s tím. Že nás potkalo něco, co se stát nemuselo. Ale chamtivost člověka došla tak daleko, že za to zaplatila skoro celý stovka lidí životem. Rodiče přišli o děti...a děti zase o rodiče. V tuhle chvíli neexistují slova, který by vyjádřila pocit při pohledu na zničenou vesnici Mati a Kinetu. a i kdyby se podařilo tohle místo zase vzbudit...a udělat ho živým, vždycky už ponese tu tíhu toho, že lidé, kteří si budovali něco celý život přišli v jednu noc o všechno a někteří platili tu největší cenu. Plameny je zahnaly do pasti, ze který nebylo úníku.
Pro Řecko byl tenhle týden neuvěřitelně těžký a zdaleka to ještě nekončí...teď odezněla ta obrovská vlna pozornosti, která tomu byla věnovaná, ale právě teď začíná ta nejhorší etapa. A to je začít znovu žít...bohužel pro mnoho lidí to bude velmi těžká a nebo prostě nezvládnutelná situace. Pokud is něco budujete 60 let a najednou přijdete o všechno. Jste ve věku, kdy už toho moc nevybudujete, tak tím váž život v podstatě vyhasl. V oších těchto lidí vidíte jediné...otazník - proč? Proč Mati? Proč Kineta? A proč takovýmhle způsobem? Otázky, na které nikdo nedokáže odpovědět. Já bych si přála aby už se tahle situace nikdy neopakovala. Aby už jsme nikdy nesledovali na dálničích hořící brány na mýto. Aby už jsme se nikdy nedávali na lidi, kteří chodí místem, kde žili celý život, ale to místo už neexistuje. Ale hlavně abychom už se nikdy nemuseli dívat na rodiče, kteří přišli o svoje děti a další členy rodiny.

EDIT. 28/07/2018 00:22 Právě nás zastuhla zpráva, ze který jsem jako rodič uplně vyřízená a svírá se mi srdce. Rodiče ztratili v požárech svoje dvě dvojčátka. Holčičky - Sofii a Vasiliky. Hledali se doteď. A nejnovější zprávy hovoří o tom, že byla právě identifikována jejich tělíčka. Nemám k tomu slov...baprostá, nepopsatelná tradie, která nabrala neskutečnách rozměrů. Jsem naštvaná ale jako mámě mi puká srdce na milion kusů.

Přidávám Vám sem ještě pár fotek právě z požárů pro představu jak to tady vypadalo.

30 DAYS BLOG CHALLANGE | 5 míst, které chci navštívit

22. července 2018 v 19:26 | posted by zoi. |  30 DAYS BLOG CHALLENGE

Tak a máme tu dalščí úkol a další článek z naší výzvy! Tentokrát je to 5 míst, které bych chtěla navštívit. Upřímě na tenhle článek jsem se docela těšila. Pojmula jsem ho tedy tak, že to bude 5 míst, kde jsem ještě nikdy nebyla. Možná to spoustu z Vás překvapí ale na prvním místě nebude New York nebo Dubaj. Dubaj tam není vůbec...upčímně já nejsem moc typ na takováhle místa. Já mám ráda místa kde je klid, skoro žádný lidi ač třeba v tomhle wishlistu těch 5 míst se mi objeví i New York, kde teda se o samotě nedá moc mluvit. Nicméně na mém wishlistu nenajdete ani místa jako Maledivy...ne ne, ani tohle není můj šálek kávy. Já sním o nečem trochu jiném...takže jdeme na to.

1. Aljaška

Tak upčímně nad tímhle jsem nemusela vůbec přemýšlet a hned jak jsem viděla téma, první, co mi naskočilo byla Aljaška. Já tam miluju tu přírodu a celkově tu atmosféru toho místa, kterou znám třeba právě z dokumentů, kterých jsem viděla o tomto místě desítky, tím, že se mi tak moc líbí a je to opravdu jeden z mých snů tohle místo někdy navštívit. Hrozně se mi tam líbí takový ten život ve své horské chatě, kde is člověk musí udělat dříví, nachytat ryby a celkově si zajistit takové ty základní věci pro život. Je to místo, kam bych i byla ochotná odejít žít. Daleko od lidí, daleko od civilizace.

2. Japonsko
Japonsko je jedno z dalších míst na světě, které bych jednou chtěla navštívit. Ne snad nai město...ale ten venkov. Mně se hrozně líbí ten způsob jakým přistupují k životu a jakým žijí. Jak čistě a zdravě a hlavně s pokorou k životu přistupují. Jsou to velký dříči a naprosto disciplinovaní lidé. Zkrátka miluju ten jejich způsob života a v kombinaci s tou naprosto úžasnou přírodou, co tam mají. Já bych se asi vydala skutečně někam na venkov, kde pěstují ráži a žijí tam takovým tím venkovským životem než abych mířila někam do velkoměsta.

design | 02

22. července 2018 v 18:25 | posted by zoi. |  Stránka
Všechny Vás zdravím! Chtěla jsem článek napsat už včera, ale prostě vůbec nestíhám. Teď přes léto je všechno takový strašně hektický, že už se docela těším na říjen až už nebude takové teplo a bude to klidnější. Ale teď je to tak, že buď jsme u moře a když náhodou nejsme tak se doma snažím rychle udělat všechno, co je potřeba. Navíc teda zítra mi začíná třídenní práce - úklid nového domu jedné také češky, co se stěhuje s rodinou do Řecka a potřebuje pomoct ten dům uklidit. Takže jsem to vzala ještě jako navrch...no upřímně já sjsem se v tomhle prácě nikdy nebála a jsem ráda, že se takovýhle příležitost naskytla, protože potřebuju ještě zaplatit letenky zpátky do Řecka, v zimě až budeme v Čechách, takže je koupím už teď a budu to mít bez starostí.
A teď už teda k tématu dnešního článku! Je tu nový design, to jste si asi všimli. A je tak úžasnej, tak nádhernej! Dělala ho naprosto úžasná Naya! Rozhodně se podívejte na její blog - wow je to fakt neuvěřitelně šikovná holka, co se týče grafiky a tu stránku to prostě posunulo uplně někam jinam, co si budeme povídat. Ono jako upčímně, já jsem schopná tady vytvořit něco takového, jenomže prostě mám dvě děti, do toho svojí práci, kde se právě věnuju grafice a ještě k tomu blog...takže toho času mi prostě nezbývá moc a navíc právě tím, že se věnuju ve svý vlastní práci grafice, tak pak inspirace je nulová. Nicméně Naye bych chtěla neuvěitelně poděkovat, protože já jsem z toho designu uplně neuvěřitelně nadšená! Je prostě dokonalej! Doufám, že Naya vydrží a budu s ní spolupracovat, co se tohohle směru týče i nadále, protože ot je prostě fakt pecka...tenhle design tu zůstane až tak nějak do září a pak vyměníme za podzimní :-)
Takže...jak se líbí Vám? :-)

30 DAYS BLOG CHALLANGE | 2.Nejlepší koncert v životě | Jennifer Lopez - Dance Again World Tour, Praha

19. července 2018 v 23:11 | posted by zoi. |  30 DAYS BLOG CHALLENGE


Máme čtvrtek večer a další téma. Další úkol. Dneska je téma: Můj nejlepší koncert v životě". Tak tahle otázka pro mě byla docela těžká, protože jsem volila mezi dvouma. Já jsem už teda zažila velkou spoustu koncertů od Avril Lavigne, přes P!nk, Black Eyed Peas nebo třeba 30 Seconds To Mars. Všechny byly skvělý...já jsem volila mezi koncertem Blac Eyed Peas, kterej byl úžasne...ale víc asi dobou, kterou jsem v tu dobu prožívala. Bylo to jedno z mých nejhezčích období v životě, takže logicky...;) Nicméně nakonec jsem vybrala koncert mýho bych řekla celoživotního vzoru...nebo spíše jednoho z mých vzorů. Skvělou zpěvačku, ještě lepší tanečnici a výbornou herečku Jennifer Lopez! Koncertovala v Praze v O2 Aréně poprvé při svém "Dance Again World Tour" a koncert to byl legendární a naprosto nezapomenutelnej.
K tomu, jak sem i vlastně splnil jeden z mých životních snů...stát metr od JLo Vám tu něco napíšu...Tak v moment, kdy jsem se dozvěděla, že bude koncertovat Jennifer Lopez v Praze si pamatuju přesně. Seděla jsem zrovna na praxi, kterou jsme měli od střední školy. No a bylo mi od prvního momentu jasný, že na tenhle koncert musím jít i kdyby se dělo cokoliv. V druhej moment jsem se podívala na vstupenky(ceny a volný místa) a totálně zdešená jsem zjistila, že na stání u podia už je víc jak půlka vyprodaná. Takže asi do dvaceti sekund jsem samozřejmě objednala dva lístky. Super, lístky jsem měla...ale teď ještě někoho, kdo půjde taky. Nakonec teda po všech peripetiích jsme se odmluvili s kamarádkou, že půjdeme spolu. No a tak tedy když přišel den D, tak jsme vyrazili. Před tím jsme si samozřejmě dali takovej holčičí dýchánek(znáte to), načančaly a pak vyrazili. Jeli jsme autobusem do Prahy a tam nás to tedy čekalo...když jsme přišli k O2 Aréně už tam bylo docela dost lidí a mě docela jímala hrůza, že prostě přijdeme pozdě a budeme stát někde vzadu, což jako pro mě s mýma 153cm by bylo fakt úžasný. Naštěstí teda ne, nějak jsme se prokličkovali v těch frontách a byli jsme vevnitř. Okamžitě jsme šupajdili i ke vchodu na stání u podia, ale ten byl ještě zavřenej a lidi se tam už hromadily. V pár minutách nebo možná sekundách ale vchod odevřely a začalo tzv. páskování...prostě na ruku musíte dostat pásek, že jste ze sektoru stání u podia. No tak mě to přišlo jako věčnost než mi ten pásek nasadili a samozřejmě jsem se opět děsila, že ho před náma nasadí tisícům lidí a ty budou stát před náma. Když nám ho teda konečně nasadili, tak jsme fofrovali k podiu, kdep rostě nikdo nestál. Wooow! Jakože fakt?! Jsem na koncertě JLo a stojím uplně u podia...nikdo přdemnou není. Nikdo...ona bude přímo u mě! Takže po první radosti a fakt pocitu neskutečnýho štěstí jsme si tam teda odložili věci...a za chvilku začal koncert. Wow...JLo byla úžasná! Já jsem se trochu bála jejího zpívání na živo, protože ona prostě není zpěvačka formátu Celine Dion. Ač jí mám fakt ráda, tak to prostě není PANÍ zpěvačka jako třeba právě Celine. Nicméně celý koncert dávala fakt skvěle, úžasně. Jediný, co mě na ní mrzelo bylo, že se prostě nenaučila nic česky. Vím, že to je samozřejmě těžký, ale většina hvězd se naučí alespoň pozdrav a nebo slovo 'Děkuju'. JLo se nenaučila nic...nicméně koncert byl fakt úžasnej a v momentech kdy byla opravdu metr od nás se mi skoro zastavovalo srdce, že mám Jennifer, můj celoživotní vzor metr před sebou. Upřímně z celýho toho koncetu jsem žila ještě asi rok. Mimochodem hodně mě překvapilo po koncertu, že před O2 Arénou stály lidi od Coca Coly a měli tam obrovský bedny s plechovakama, který tam prostě rozdávali nám, vycházejícím z haly. Potom už to tam jenom prostě položili a šli pryč...takže před halou bylo asi 30 velkých kartonů plechovek Coca Coly. To jsem na žáném koncertu nezažila...to samý situace, kdy jsme teda čekali právě na to páskování a před náma tam byl dědeček, kterýmu mohlo být tak 70, o holi. Taky čekal na pásek a když ho dostal, tak metelil s tou holí jak blázen k podiu. Nechápala jsem. :D
Nicméně teda tenhle koncert byl skvělej...ale já doufá, že nejlepší koncert mýho života mě teprve čeká a to koncet Celine Dion. Jednou už se mi skoro splnil, ale díky svojí hlouposti to nakonec krachlo. Nicméně svýmu snu věřím a doufám, že jednou přesně jako přdemnou stála Jennifer, tak doufám, že předemnou bude stát Celine a zpívat ty písničky, který všechny tak šíleně miluju. Doufám, že jí jednou podám ruku a vyfotím se s ní...to je jeden z mých největších snů a já věřím, že se mi splní ♥ Pod článek Vám přidávám pár fotek právě z koncertu Jenn.

photo | Lagonisi, 18/07/2018

19. července 2018 v 22:17 | posted by zoi. |  fotogalerie
Tak jak jsem dneska slíbila na insta, přidávám fotky z Lagonisi, kde jsme včera byli. Byli jsme zase na trosku jiné pláži než minule, ale tuhle pláž já opravdu miluju...je to tam strašně krásný a ta pláž je fakt skvělá - navíc teda je tam málokdy hodně lidí - vždycky skoro nikdo. Já bych řekla, že se fotky povedly...upřímně na nich miluju ty barvy. Našla jsem totiž teď uplně úžasnej preset do Lighroomu(pro ty, co vědí) a ten je na fotky od moře úplná pecka!
Tak doufám,. že se vám budou líbit.

Další články


Kam dál

Lilypie Premature Baby tickers

Lilypie Premature Baby tickers